Japonský topol se sklízí na štěpku (biomasu) jednou za 2-3 roky dle bonity půdy v dané oblasti a podle ročních srážek. Po dvou až třech letech mají kmeny výšku 6-8 metrů a průměr cca 4-8 cm.
Výtěžnost z Ha je u různých odrůd uváděná v rozmezí za dva až tři roky cca 25-55 tun mokré štěpky (cca 45% vody). Výtěžnost se průběžně mění v závislosti na klimatických podmínkách v daných letech a podle počtu obmýtí (sklizeň).
První sklizeň mívá zpravidla menší výnos, druhá, třetí a čtvrtá bývá nejsilnější a pátá, popř. šestá bývají zase o něco slabší a poté už se doporučuje z důvodu nerentability plantáž zlikvidovat.
Výhodou pěstování této dřeviny je to, že sklizeň se dá v případě nevýhodných ekonomických podmínek bez problémů odložit a pěstitel sklízí až v roce, kdy je sklizeň tržně výhodná. Dřevo na palivo se těží zpravidla jednou za 2 až 6 let (interval mezi jednotlivými sklizněmi se nazývá obmýtí). Doba obmytí záleží také na našem záměru sklízet štěpku a to v intervalu 2 až 3 let anebo na dřevo v intervalu 5 až 6 let.
Ze zbylých pařezů na jaře vyraší stromky nové, takže není potřeba provádět opětovnou výsadbu. Tento cyklus lze opakovat asi pětkrát po sobě. Když začnou citelněji klesat výnosy (cca po15 – 25 letech), plantáž se ruší a půda je po případných úpravách využitelná pro další zemědělské plodiny.
Pokud bychom chtěli topolovým dřevem celoročně zásobovat rodinný dům (vytápění plus ohřev vody), stačila by nám na to jedna půlhektarová až hektarová plantáž produkčního porostu (při vhodnějších podmínkách a při využití hnojení je možné vysadit porost hustší). Na půlhektarovou plantáž můžeme vysadit až 5000 ks topolu.
